Náhled do historie rybářství v Prosenicích Lov ryb v Prosenicích, dříve Velkých Prosenicích a Malých Prosenicích, byl vždy spojen s řekou Bečvou. Řeka samotná původně meandrovala územím naší obce a hlavně na maloprosensku její koryto před regulací často měnilo svou polohu a probíhalo úplně jinudy, než je tomu dnes. Voda z Bečvy napájí také Strhanec.
Uměle vytvořený vodní kanál, se původně nepřesně nazýval Trhanec. Nechal ho vybudovat podnikavý šlechtic a majitel helfštýnského panství Vilém z Pernštejna roku 1474. Měl sloužit k pohánění několika nově postavených mlýnů a k napájení rybníků, které v průběhu let vznikaly a zanikaly, především v oblasti mezi obcemi Malé Prosenice a Osekem. Nejsou jednoznačné záznamy o tom, zda byl původní záměr využití Strhance pro napájení rybníků, nebo k pohonu mlýnů.
Způsob lovení ryb byl v různých dobách odlišný a lišil se také tím, šlo-li o vody stojaté či tekoucí. Ovšem sportovní rybaření, tak jak ho známe z dnešních dob, nebylo vůbec myslitelné. Jelikož neexistuje mnoho písemných zmínek o rybářských aktivitách v naší obci před rokem 1900, můžeme se jen domnívat, že se tyto činnosti nijak zvlášť nelišili od rybolovu v ostatních moravských lokalitách podobného krajinného charakteru. Rybníky budovala a hospodařila na nich šlechta či církev, později se jejich majiteli stávali soukromníci a také obce.
Situační plánky řečiště Bečvy od Ing. Milana Zdráhala – březen 2000
Ti na nich buď hospodařili sami, nebo je pronajímali. Systém hospodaření na rybníce byl celkem jednoduchý a ne příliš odlišný od dnešního. Do připraveného rybníka se dodala násada, ta se krmila a po určité době slovila. Byl-li rybník výpustný, voda se vypustila, nebyl-li výpustný, nebo jen částečně, lovilo se z loděk. Na tekoucích vodách byl rybolov poněkud chaotičtější. Sportovní rybolov, vlastně rybolov pro zábavu, počal kolem roku 1880. Před tímto rokem byl rybář s udicí u vody vídán jen velmi vzácně. Ryby se lovily hlavně do sítí a vrší, ale i bodci, trávením a pomocí výbušnin. V roce 1883 byl vydán zemský rybářský zákon. Ten potíral některé způsoby rybolovu, především používání třaskavin, střelných zbraní, bodců, vidliček a omamných látek. Od května roku 1885 byl učiněn konec neregulovanému rybaření. Ten, kdo chtěl lovit ryby, musel mít rybářský lístek a musel dodržovat určitá pravidla. A právě na těchto principech začaly vznikat nové rybářské spolky.
Vznik rybářského spolku v naší obci je, dle Pamětní knihy obce Velké Prosenice, datován do roku 1902 a nazýval se Rybářský spolek ve Velkých Prosenicích. V této kronice jsou také uváděny okolnosti, které k tomuto kroku vedly. Dosti nejasně je zde popsán spor mezi nájemcem revíru Bečvy v úseku od Oseka po Kozlovice, panem Františkem Davídkem z Velkých Prosenic, a Lipnickým velkostatkem. Šlo o údajně neoprávněný lov ryb prosenickými rybáři na rybníce, na nějž si dělal nároky velkostatek. U soudu bylo zřejmě zmíněno, že rybáři z Prosenic nejsou nijak organizováni a důvod pro založení spolku byl na světě. Z doložených informací měl spolek, prostřednictvím pana Davídka, k dispozici revír, ale řádně zaregistrován nebyl, neexistují o tom žádné písemné doklady, zápisy či stanovy. Ke skutečné registraci došlo teprve roku 1912. Dle zápisu v Pamětní knize Velkých Prosenic se na valné hromadě založeného spolku 27. dubna 1912 přihlásilo 34 zakládajících členů.
Výbor byl složen takto :
František Davídek – předseda
Antonín Zamazal – hospodář a porybný
Jan Zapletal – hajný
František Sehnal ml. – zapisovatel protokolů
Jindřich Peterka – jednatel
Tomáš Kratochvíl – pokladník
František Lepař – místopředseda
Stanislav Ryšánek z Grymova – hajný
Josef Ratiborský z Přerova a Kazimír Haas – porybní
Arnošt Kučera, Bohumil Plšek a Jindřich Zbořil – členové
Ročních příspěvků platili místní 5 K, ostatní 10 K (udice 5 K, čeřen 5 K). Pětičlenná komise (František Lepař, Antonín Zamazal, Josef Ratiborský, Kazimír Haas a Stanislav Ryšánek) byla pověřena vypracovat sportovní rybářský řád podle vzoru rybářského řádu přerovského.
Této společenské akci však předcházela jiná událost, jež navždy změnila ráz krajiny i život tvorstva v okolí obou Prosenic. Regulace řeky Bečvy. V roce 1903 byl upraven úsek řeky Osek – Malé Prosenice a v létech 1904 – 1907 úsek Prosenice – Kozlovice – Přerov. Narovnáním toku tak vznikla v místech původního toku tzv. slepá ramena. To byla výzva pro rybáře z Prosenic i blízkého okolí.
Muselo se však vynaložit ještě mnoho úsilí, než tyto vody začaly sloužit účelu, k němuž se rybáři zavázali, tedy k chovu ryb. Rybářský spolek ve Velkých Prosenicích plnil své poslání jak v oblasti rybníkářství, tak i sportovního rybářství. Revírem pro sportovní rybářství byl pronajatý úsek řeky Bečvy od Oseka po Kozlovice, Strhanec a vymezené úseky u rybníků. Ostatní rybníky byly určeny k chovu a vylovovaly se. Počet rybníků, či vodních nádrží se časem měnil. Slepá ramena staré Bečvy byla rozdělena hrázemi, někde opatřena stavidly. Břehy byly upraveny, někde navýšeny a osázeny stromy a keři.
Na Maloprosensku se takto hospodařilo na dvou, někdy třech rybnících. V roce 1935 byl takto upraven dnes známý rybník Panský. Na Velkoprosensku se chovaly ryby na dvou nádržích. Na nové Bečvě se lovívalo do sítí a čeřenů, postupně se více začalo uplatňovat sportovní rybářství, nicméně do sítí a čeřenů se na Bečvě chytaly ryby ještě za 2. světové války. Na ramenech staré Bečvy se chytávalo do sítí z loděk, protože voda nešla vypustit, ani úplně vyčerpat. Na Strhanci se rybařilo na udice, při srážce, kdy se jednou ročně voda úplně vypustila, se v tůních ryby lovily do čeřenů a hrabáků. Rybářský spolek žil normálním společenským životem běžným v obci, jako ostatní spolky, například hasiči, či tělovýchovná jednota Sokol. Spolek se podílel na kulturním a společenském životě tím, že pořádal zábavy, plesy, přednášky a rybářské výlety. Ty byly obzvlášť oblíbené. K jejich pořádání byla střídavě vybírána různá místa v našem rybářském revíru, ať už Na Luži, v Haldě, v Klči, v Hroušoví či u nové Bečvy. Rybáři nachytali ryby, které se hned na místě smažily nebo pekly, narazily se soudky s pivem a k dobré pohodě vyhrávali muzikanti.
Výroční valné hromady spolku probíhaly většinou koncem ledna, nebo v únoru každého roku a místem jejich konání bývala dříve tovární restaurace cukrovaru, později hospoda u Škrabalů. Bývalo to zorganizováno tak, že schůze i rybářský ples se konaly v jeden den na stejném místě. Odpoledne se konala schůze a po jejím skončení následoval rybářský ples. Píseň velkoprosenských rybářů
Velice populární se stala Píseň velkoprosenských rybářů, která se zpívala při všech společných setkáních rybářů a akcích jimi konanými, i na plesech. První sloky písně složil již v roce 1904 nadučitel Šromota a v průběhu času se přidávaly další sloky až jich bylo osmnáct. Prosenický všeuměl, Josef Kaluža, k tomu namaloval velký plakát s obrazovými výjevy, dokreslující text písně. Texty jednotlivých slok většinou popisovaly nějakou nedávnou příhodu a měly její aktéry ztrapnit či zesměšnit. Z tohoto hlediska a s odstupem času se nám mohou jevit poněkud zmatečné a nerozumíme jim. Proto kronikář, JUDr Josef Sehnal, přikládá k jednotlivým slokám vysvětlivky. K 8. a 9. sloce připojuje popis rybolovu na řece Bečvě do sítí: Rybářské nářadí (sítě a hrkáče) bývaly schovány u hospodáře Škrabala. Před rybolovem se sítě roztáhly před hospodou po zemi a za dozoru starých rybářů se vyspravila potrhaná oka a zkontrolovalo se, zda jsou olůvka i korky v pořádku. Sítě s hrkači (dlouhé tyče s kovovými kroužky na konci) a vanou se naložily na vůz a jelo se k Bečvě. Na nové Bečvě se chytalo postupně od Kozlovska k Oseku (proti proudu). Na vhodném místě se natáhla přes Bečvu síťová hrázka, k níž se proti proudu táhla síť. Pokud síť nestačila, postupovali v její řadě kluci. Před sítí šli rybáři s hrkači, jimiž vyháněli z kamenitého břehu ryby. Když se sítě setkaly, stáhly se opatrně na břeh (suchou polovinu koryta řeky) a nalovené ryby se odnášely v pytlích nebo konvích do vany na vůz.
Lov ryb na řece Bečvě do sítí a čeřenů
Nejstarší rybáři pokuřovali na břehu, radili a chválili nebo nadávali mladým rybářům ve vodě. Někdy se chytalo i do čeřenů, ba stávalo se, že se do čeřenů nachytalo víc ryb než do sítí, poněvadž v nerovném dnu uteklo dost ryb. Je nasnadě, že se mladší rybáři snažili provést starším nějaký kousek, který končíval koupelí ve vodě. Rybolov trval asi od 9 hodin až do 4 hodin odpoledne.
Výlov ryb na rameni staré Bečvy z loďky
S úlovkem a s veselou náladou se vraceli vyhládlí rybáři do hospody, kde nastalo na dvoře dělení. Starší rybáři rozdělili úlovek na tolik dílů, kolik bylo zúčastněných rybářů. Poté ukázal jeden rybář na nějaký podíl a zvolal: „Čí je ten?“ Jiný rybář za rohem, pak vyvolal jméno některého účastníka. Ten si pak svůj podíl v míšku odnesl. I když byli rozdělovači přísně hlídáni, aby nenadržovali někomu, zvláště sobě, přece se stávalo, že se domluvili na lepší podíl, tj. méně sice, zato větších ryb. Nutno podotknout, že odhadování podílů se dělo od oka. Potom se v hospodě hasila žízeň a zpívalo se. Stávalo se také, že se některému rybáři ztratil podíl a když se postižený zlobil, měli z toho ostatní zábavu. Sítě se sušily na plotě a pak znovu schovaly na půdu.
Likvidace Rybářského spolku v Prosenicích V roce 1951 byl Rybářský spolek ve Velkých Prosenicích z moci úřední zrušen. Co tomu předcházelo, lze se jen domnívat a v rámci objektivity brát na zřetel nejen rozhořčené reakce prosenických, ale také důvody přerovských rybářů. Ti měli v roce 1951 už 472 členů a téměř žádnou vodu – Bečvu od Kozlovic po Dluhonice a nějaký rybník. Průmyslový rozvoj města předpokládal rychlý nárůst obyvatelstva a tím i zvýšený zájem o sportovní rybářství. Jednalo se tedy i o tlaky společensko-politické a ty na různých úrovních splnily svůj účel.
Tolik domněnky. Tedy postupně. V publikaci 70 let organizovaného sportovního rybářství v Přerově, pisatel Jaromír Fišnar mapuje dosti podrobně historii spolku, ale o situaci v roce 1951 vzpomíná jen toto: 22.dubna 1951 se v Přerově konala schůzka spolků za účasti představitelů Přerova, Troubek, Prosenic, Rokytnice a Dluhonice. Na programu byla likvidace původních spolků a vznik nového jednotného s názvem Okresní lidový rybářský spolek se sídlem v Přerově.
Na řece Bečvě vzniknou dva revíry B1 – od jezu v Troubkách po jez v Přerově a revír B2 – od jezu v Přerově po jez v Oseku n.B.
Na základě nového zákona byl odejmut chov ryb soukromému sektoru – zestátnění vod. Jednalo se o stará ramena u Prosenic a Oseka, pískoviště u Henčlova, chovný rybníček u Troubek, pískoviště Troubky a Oldřichov. Později Moštěnka v Horní Moštěnici. Na valné hromadě Rybářského spolku ve Velkých Prosenicích, konané 17. března 1951 u Škrabalů byl projednán přípis Jednoty rybářů v ČSR, krajské pobočky v Olomouci ze dne 6. března tohoto roku – Obhospodařování rybářských revírů B1 a B2. Na schůzi přípravného výboru Jednoty v Olomouci 4. března bylo rozhodnuto, že Rybářský revír Bečva č.1 Troubky a Bečva č.2 Přerov, kteréžto revíry mají společnou hranici přímo ve městě Přerově, vyžadují, aby jej po schválení ústředním orgánem předložilo KNV v Olomouci k dalšímu projednání. Bude nutno, aby rybářské spolky v Troubkách a Prosenicích a rybářské družstvo v Rokytnici, které jsou dosud nájemci starých revírů v této vodní oblasti zastavili svoji činnost a zapojili se na jmenovaný rybářský spolek v Přerově. Rybářskému spolku v Přerově bude uloženo, aby převzal do svého stavu všechny činné členy jmenovaných organizací, jakožto řádné členy se všemi právy a povinnostmi dle nových stanov. Musí se jim také umožnit poměrné zastoupení. Rybářské spolky projednají tuto věc a oznámí své stanovisko do 14 dnů. Předseda spolku František Zamazal odeslal Jednotě protest, který však neměl kladného výsledku.
Dne 5. května 1951, konala se opět u Škrabalů likvidační valná hromada Rybářského spolku ve Velkých Prosenicích. Schůze byla zahájena ve 20,30 hodin a přítomni byli: František Zamazal, Tomáš Kratochvil, Bernerd Škrabal, Konrád Jemelka, František Konvička, Josef Sehnal, Jindřich Kratochvil, Arnošt Ministr, František Duda z Grymova a Bařina z Radslavic. Po přečtení zápisu z poslední schůze oznámil předseda: „Bránili jsme se i s Dluhonicemi až do konce.
Na schůzi v Přerově 22.dubna bylo usneseno, že máme spojení spolků podepsat. Vyhradil jsem si lhůtu do likvidační valné hromady. Bylo ujednáno, že kdo chce zůstat členem, zaplatí 50 Kč ročně.“ Do výboru přerovského spolku byli za Prosenice navrženi Arnošt Ministr a náhradníkem František Konvička. Likvidátorem jsou předseda a jednatel. Aby byl pro Prosenice zachován alespoň Panský rybník u Oseka (Halda s Hroušovím patří k revíru Bečva), byl zvolen rybníkářský odbor se zástupcem Dr. Josefem Sehnalem a členy Bernardem Škrabalem, Antonínem Lepařem, Jiřím Zahradníkem, Arnoštem Kučerou, Jindřichem Trhlíkem, Tomášem Kratochvílou a Františkem Dudou. Pokladní hotovost byla malá a inventář neměl téměř žádnou hodnotu, neboť sítě uložené u Zamazalů si vypůjčili v roce 1945 ruští vojáci. Hrkáčů bylo jen několik bez dřev a staré korky a olůvka nestála za řeč. Nálada byla ponurá, vzpomínalo se na veselejší časy v minulosti – výlovy, rybářské výlety, taky regulaci Bečvy. Zazpívali si také jednu sloku Písně prosenských rybářů. Nakonec bylo konstatováno, že „ Přerováci só žraloci, kteří by sežrali všecko “ a že „ Zánikem rybářského spolku mizí jedna z posledních idyl starých klukovských let “.
Jak dál A život šel dál. Tak je tomu i v rybářském světě a kdo si jednou nějakou činnost zamiluje, nemůže ji naráz opustit, ať jsou okolnosti jakékoliv. Tak tomu bylo i v Prosenicích. Někteří rybáři přešli, za tenkrát příznivých podmínek, do nově vzniklé rybářské organizace v Přerově, ti hrdější to odmítli, někteří chodili dále na známé vody lovit ryby bez povolenky a další neustále promýšleli způsob, jak rozhodnutí zvrátit, nějak ho obejít. Určitou metodu vymysleli v cukrovaře v roce 1952, kde pod hlavičkou závodního klubu ROH založili rybářský kroužek se zaměřením na chov a lov ryb. Ke své činnosti si vybrali momentálně nikým nevyužívané rameno staré Bečvy, upravené v roce 1935 jako rybník Panský a chtěli ho upravit k chování ryb.
Toto rameno bylo stále uzavřeno příčnou hrází se stavidlem, takže vodu v rameni šlo do určité míry ovládat. Přítok ramene je od jalového stavidla na náhonu Strhance pod mlýnem v Podolší, odtok je do nové Bečvy. Akce úpravy rybníka byla zařazena do akce 5M na rok 1952, s rozpočtem 110 tisíc Kč. Uzavírací hráz se stavidlem byla zvýšena a rozšířena na 2,5m v koruně. Očišťování svahů, kácení stromů, odstraňování keřů a další potřebné práce provedl rybářský kroužek v dobrovolných brigádách. Stavebníkem byl MNV Prosenice a dozor měl technický referent. Rybník sloužil k chovu ryb, právo výlovu sítěmi a udicemi měl rybářský kroužek.
Občané, kteří by hodlali lovit udicemi, byli vyzváni, aby do 10. září odpracovali 20 brigádnických hodin, jinak povolenky nebudou v pětiletce vydávány. Třebaže bylo v dubnu nasazeno 300 kaprů, byl stav ryb špatný. Vydáno bylo 15 lístků po 150 Kč ročně.
Hajným ustanoven František Zamazal. Jak dlouho toto nadšení trvalo není známo. Pamětníci si na tento pokus o oživení rybářských tradic v obci mlhavě vzpomínají, ale nevryla se jim do paměti natolik, aby znali podrobnosti. Domnívám se však, že trvalý zájem přerovských rybářů o tuto lokalitu, podpořený z míst nejvyšších, vykonal své. Nehledě k tomu, že nákladné práce na úpravě části tohoto rybníka byly již vykonány a přerovští rybáři tak ušetřili pracovní i finanční prostředky.
Daleko promyšlenější a připravenější akce byla zorganizována v roce 1957 ve spolupráci MNV a místního JZD, s podporou okolních obcí. To již nebyla jen akce prosenských rybářů, ale prosenské veřejnosti.
Z již vzpomínané publikace 70 let organizovaného sportovního rybářství v Přerově, pan Fišnar napsal :
Když tento první pokus neuspěl, obrací se rada MNV Prosenice na ONV Přerov a dopisem z 28. září 1957 žádá o vyčlenění rybářského revíru a zřízení samostatného revíru z tohoto důvodu: Prosenický rybník je vázán dohodou dle výměru KNV Olomouc mezi MNV Přerov a JZD Prosenice, dle níž je JZD ponecháno bezplatné těžení trávy na březích, jakož i využití vody pro rybářství a JZD na plnění této dohody trvá. Panský rybník, Osecký rybník, mrtvá ramena u obcí Sušice a Oldřichov, potok Strhanec a řeka Bečva jsou špatně obhospodařovány ze strany rybářského hospodáře MO Přerov.
Problémem se postupně zabývá ONV v Přerově, KNV v Olomouci, Krajský výbor Čsl. svazu rybářů v Olomouci, Ústřední výbor svazu rybářů v Praze a nakonec vše řeší Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství v Praze, které 21. března 1958 sděluje radě MNV v Prosenicích: Vyhovět požadavku na rozdělení revíru by znamenalo popřít zásady sledované zákonem. Drobení, místo scelování ve větší hospodářské celky, by neumožňovalo rybolov nejširším vrstvám pracujících a mohlo by se stát důvodem k vznášení podobných požadavků i jiných bývalých držitelů zaniklých práv rybářských.
Zdálo by se, že další snaha o oživení rybářství v naší obci vzala zasvé. Leč nebylo tomu tak. Snad pro zatvrzelou snahu proseňáků o prosazení svého cíle, či pro uklidnění a odstranění napětí, které mezi prosenickými a přerovskými rybáři panovalo od roku 1951, došlo k neoficiální dohodě, umožňující provozování rybolovu v Hroušoví, pod záštitou JZD Prosenice. Tyto informace nejsou podloženy žádnými písemnými podklady, vychází pouze ze svědectví osob, které byly při tom a z nemnoha fotografií. Původní skupinka zájemců o rybolov v Hroušoví se v roce 1957 sešla v hostinci u Škrabalů ve složení: Karel Petružela, Ladislav Ptáček, Antonín Lepař, Oldřich Škrabal, Vojtěch Trnčák, Jan Juřena a možná i jiní. Tím byl položen základ této činnosti, která byla vykonávána pod hlavičkou JZD Prosenice. Zemědělské družstvo také poskytovalo této činnosti podporu materiální a finanční (například při nákupu násady).
Dva snímky ze Zahájení rybářského roku 1986 v Hroušoví
Postupně se k tomuto seskupení přidávali další zájemci, nejprve z řad družstevníků, potom i občanů Prosenic. Za dobu, která uplynula od posledního hospodaření zde, zub času na této lokalitě značně zapracoval. K provozování předmětné činnosti bylo potřeba upravit břehy a celé okolí. Bylo odpracováno mnoho brigádnických hodin s vynaložením značného úsilí, aby rybník splňoval předpoklady k chovu a lovu ryb. Areál znovu ožil, voda byla zarybněna. Ryby se lovily na udice. I když zde hospodařila relativně malá skupina rybářů, tak udržovali určitý řád a řídili se zažitými pravidly. Bohužel se nezachovaly téměř žádné písemné doklady, svědčící o hospodaření na této vodě. Pamětníci, kteří patřili do společenství rybářů v Hroušoví, vzpomínají, bez bližšího časového určení, na akce zde pořádané, například brigády, různá setkání a lovení ryb při různých příležitostech.
Velké obliby si vysloužila akce „ Zahájení rybářského roku “. A to jak ze strany rybářů, tak i veřejnosti. Sešel se tady vždy větší počet rybářů i diváků. Pod dřevěným přístřeškem se točilo pivo, k jídlu se připravovala uzenina i makrely. O kořaličku nebyla nouze. Zkrátka lidové setkání u vody spojené s rybolovem a pobavením se.
Problémem rybníka v Hroušoví (stejně jako i u ostatních prosenských rybníků) je skutečnost, že při velké vodě na řece Bečvě, při povodních, se může voda zvednout natolik, že hladina rybníka je podstatně vyšší, než obvykle. Důsledkem tohoto přírodního živlu většina zde chovaných ryb odpluje, naopak při opadu vody se sem stáhnou ryby odjinud. Rybáři potom nevědí, co ve vodě mají a trvá nějakou dobu, než se rybolovem ověří nová osádka vody. V každém případě je nutná nová výsadba ryb. Tak tomu bylo také v červnu roku 1955, kdy se velká voda v řece Bečvě vylila z břehů a poškodila dřevěný most u Grymova, jenž tu stál od roku 1945. Velkou vodou byly také narušeny práce na nově budovaném mostě betonovém. Ten byl i přes povodňové zdržení zprovozněn 6. prosince 1955. Podobně se velká voda vylila z břehů v červnu 1965 a také 19. července 1970, kdy byly poškozeny i protipovodňové hráze.
Vypuštěný Panský rybník v roce 1986
K období po roce 1951, kdy byl prosenický rybářský spolek z moci úřední rozpuštěn, bych uvedl ještě několik postřehů. Situace v roce 1951 zřejmě nastala z již vzpomínaných důvodů, že přerovští rybáři měli velké množství zájemců o rybolov, ale téměř žádnou vodu. Je to také patrné z toho, že dle seznamu vydaných povolenek v roce 1949 v Prosenicích, dostalo povolení lovit ryby v našich vodách (převážně na řece Bečvě) 53 přerovských rybářů. Nebyli členy našeho spolku, koupili si jen povolenku. Sjednocením okolních revírů měl přerovský „Okresní lidový rybářský spolek“ vody dostatek, bylo však nutno se o rozšířené revíry starat, což se ne vždy úspěšně dařilo.
Když byl, ve snaze zajistit pitnou vodu pro Přerov, vybudován a 1. března 1952 napuštěn rybník Draždíř u Lýsek, po jeho zarybnění se přerovští rybáři domnívali, že bude sloužit také k rekreačnímu rybolovu. K jejich velké lítosti, vzhledem k hygienické ochraně, zde nebyl rybolov povolen, jelikož nádrž plnila funkci rezervoáru pitné vody.
Jak dále popisuje Jaroslav Fišnar ve své publikaci, teprve v roce 1973, se po mnoha marných jednáních, podařilo přesvědčit orgány okresní hygieny a správce nádrže v Lýskách OVaK v Přerově, o možnosti provozování rybářského práva na této nádrži. 13. dubna 1973 se podařilo uzavřít dohodu o podmínkách rybolovu, když od vzniku nádrže se zde celých 20 let ryby na udici nelovily, ale v nepravidelných, někdy více než pětiletých intervalech tu byly ryby slovovány a přesazovány do jiných revírů. Byl vypracován samostatný doplněk rybářského řádu, kterým se povoluje členům MO Přerov rybolov na nádrži jen jednou za týden. Bylo zakázáno vnadit a z důvodu návštěvnosti nesmí být vydávány na tuto část revíru hostovské povolenky. Nádrž má rozlohu asi 8 ha a skladbou a kvalitou rybí osádky se stala brzy „vyhlášenou vodou“, v níž byli k dispozici sumci do 12 kg, kapři 6 – 7 kg a hlavně candáti okolo 70 cm, kteří se v Lýskách vytírali.
Další záznam je z roku 1978. Ukončení rybolovu na nejlepší části našeho revíru B2 – na nádrži Lýsky. Dne 9. března vypovídá dohodu SmVaK o provozování rybářského práva a to rozhodnutím hygienika. Na základě revize provedené okresním hygienikem bylo zjištěno, že území kolem nádrže bylo znečišťováno provozováním rybářského práva a nedisciplinovaností členů rybářského svazu, zejména v důsledku vysoké návštěvnosti. Tím byla ukončena jedna kapitola historie Lýsek, které se staly pojmem. Místo ráje rybářů se pomalu stávaly rájem pytláků. Tolik z publikace o historii přerovského rybářství.
Pokud někdo namítne, že se tyto řádky netýkají rybaření v naší obci, není to tak úplně pravda, jelikož zmiňovaný rybník Draždíř leží v katastru naší obce, nehledě k tomu, že spousta prosenských rybářů chodila na tuto nádrž chytat ryby, tím nemyslím jen pytláky.
Ale vraťme se k oněm slepým ramenům Bečvy. O ty postupem času ztratili Přerováci zájem. Jejich údržba a provoz byly náročné a finančně nákladné a výsledky nepřesvědčivé. Trvalý zájem jevili pouze o Panský rybník. Také domácí zájem nejevili, zřejmě i proto, že tehdejší hospodaření a nakládání s krajinou a přírodou bylo neuctivé. Dřívější romantická místa v těchto lokalitách zanikala a vůbec nebudila snahu rybářů s tím něco dělat. O řečiště staré Bečvy, jež bylo za 1. republiky různě přehrazováno a upravováno na rybníky, rybníčky a tůně, přestal být zájem a bývala zavážena různými odpadky. Z těch, v blízkosti cukrovaru, se stávala kalová pole s nevábným vzhledem. Jen skupina kolem Hroušoví vynakládala úsilí si svěřenou část přírody udržovat i když i tato činnost postupně upadala.
Nová generace rybářů Devadesátá léta minulého století probíhala ve znamení nastalých celospolečenských změn. Pocit nabyté svobody, elán a nadšení postupně střídala každodenní realita, poněkud vzdálená od představ některých lidí.
Pro prosenické rybáře, však byly důležité legislativní změny v postavení obcí a jejich majetku. Obce si začaly opět samy rozhodovat o svých záležitostech. Neutěšený stav krajiny a přírody v lokalitě staré Bečvy na Maloprosensku vedl tehdejší představitele obce Prosenice k rozhodnutí, tento stav radikálně změnit. Vznikl revitalizační projekt, jenž zahrnoval nejen vybudování rybníku s ostrůvkem, ale také zřízení mokřadů na přítokové trase od rybníka Panský. Jelikož se podařilo zařadit tuto akci mezi dotační tituly, finanční prostředky obce to natolik nepostihlo. S realizací se započalo v roce 1996. Bohužel, práce byly násilně přerušeny v červnu roku 1997 stoletou povodní. Přesto bylo dílo koncem tohoto roku dokončeno, včetně mokřadů.
Stavba rybníku Rýnský v roce 1996
Tento nový rybník dostal později jméno Rýnský, podle přilehlé polní tratě. Jednou z dotačních podmínek však bylo, že po dobu deseti let nesměla být voda využívána k chovu a lovu ryb. V sousedství kořenové čističky odpadních vod, vybudované v letech 1996 – 1998, vznikl revitalizační projekt „Hroušoví“. Jednalo se o vybudování dvou rybníků, horního a spodního o rozloze 0,65 ha a 0,55 ha. Stavba probíhala v letech 2003 – 2004. Také u tohoto dotačního titulu byla podmínka neprovozování rybářské činnosti po dobu 10 let.
Samozřejmě, že tyto zásahy do krajiny v okolí obce neušly pozornosti nejen obyvatelů obce, ale především rybářů. Vždyť se jednalo o vodu. Novou a pěknou. A tak se diskutovalo, promýšlelo, plánovalo. Pomalu se utvářela skupina nové generace prosenských rybářů, kteří by měli zájem na těchto nových vodách hospodařit. A protože i představitelé obce byli ochotni za určitých podmínek organizovaným rybářům majetek obce pronajmout, byly v roce 2007 učiněny první kroky k realizaci této myšlenky. Dne 22. dubna 2007 proběhla přípravná schůzka zájemců o založení rybářského spolku a 22. května byl ustanoven přípravný výbor ve složení: předseda Martin Zmeškal, členové Lubomír Lajtoch, Pavel Šubrt, Miroslav Mikula, Vítězslav Rédr, Josef Sehnal, Ladislav Davídek, Josef Mikula, Josef Vytrhlík ml. a Jan Matuška. Byly vypracovány stanovy a všechny potřebné náležitosti byly zaslány na MV (ministerstvo vnitra). Registrace proběhla 29. května 2007 s názvem Rybářský spolek Prosenice o.s. Ustavující schůze sdružení se konala 23. listopadu 2007 v jednacím sále obecního úřadu a bylo přítomno 36 rybářů. Byly schváleny potřebné dokumenty: stanovy, jednací řád, volební řád a rybářský řád a byly zvoleny orgány sdružení: sedmičlenný výbor ve složení – Martin Zmeškal, Lubomír Lajtoch, Martin Kretek, Jan Matuška, Pavel Šubrt, Jindřich Peterka a Josef Sehnal. Předsedou byl zvolen Martin Zmeškal. Dále byla zvolena kontrolní komise ve složení – Marek Skopal, Martin Kořínek a Miroslav Mikula.
Sdružení bylo tedy založeno a čekalo se, až uplyne desetiletá lhůta, potřebná k tomu, aby se na Rýnském rybníku mohlo začít provozovat rybářské právo. Tento termín vypršel s koncem roku 2007 a hned 2. ledna 2008 byla podána žádost na Krajský úřad Olomouckého kraje o vyhlášení rybářského revíru a výkon rybářského práva. Dne 22. ledna proběhlo ústní jednání s místním šetřením a 22. února bylo vydáno „Rozhodnutí“, kterým Krajský úřad Olomouckého kraje – Odbor životního prostředí a zemědělství vyhlásil rybářský revír „Rýnský rybník“ pod pořadovým číslem 110 na dobu 10 let. Tak začala hospodařit na této vodě nová generace prosenských rybářů. Začátky byly poněkud krušnější. Odborníkem nebyl nikdo, někdo o chovu ryb něco věděl, jiný neznal vůbec nic. Členové sdružení studovali odbornou literaturu, přijímali rady od zkušenějších, zkoušeli, někdy formou pokus-omyl. Jenže výsledky většiny zkoušených praktik, týkající se rybí osádky, se projevovaly a daly se vyhodnotit až po delší době. Nebyly patrny hned, ale až po určitém čase se zjistilo, že tudy cesta nevede a je třeba to zkusit jinak.
Činnost spolku se postupně dělila na tři základní okruhy : - chov a lov ryb
- péče o revír a jeho okolí
- společenské akce
Rybářské závody na rybníku Rýnský
Stejně jako i u jiných spolků, tak i u rybářů byli a jsou členové aktivní a jiní co se jen vezou. Ti aktivní se účastnili většiny akcí, chodli na brigády, pomáhali připravovat různé akce a podíleli se na jejich průběhu, jako například výsadby a výlovy ryb, ale i společenské akce, jako plesy, akce pro děti a podobně. Díky těmto aktivním členům se okolí Rýnského rybníka pomalu proměňovalo. Odvedlo se zde spousta práce s jediným cílem, nabídnout všem obyvatelům naší obce příjemné prostředí v této lokalitě a tím je pozvat na různé akce, které zde pro ně rybáři v průběhu roku připravovali.
V roce 2009 se stávající předseda, Martin Zmeškal, vzdal své funkce a novým předsedou byl zvolen Vítězslav Rédr. Svou činnost započal „Koužek mladých rybářů“, který vedl náš člen Vlastimil Chalupa. Kroužek pracoval až do roku 2012 a v jeho průběhu se počet dětských rybářů měnil. Pan Chalupa s nimi probíral jednak teoretickou část, tak i praktickou a to přímo u vody. Některé z těchto dětí se již staly členy našeho spolku. Ostatní se k tomu kroku snad rozhodnou v budoucnu. V roce 2010 začala tradice pořádání Rybářských plesů. Ty se nesmazatelně zapsaly do historie společenských akcí v obci. Dobrá organizace, nadprůměrná návštěvnost, bohatá nabídka jídel i nápojů, to jsou atributy, které stále udržují zájem o tuto naši akci. V tomto roce jsme také organizovali první rybářské závody a uspořádali pro děti z obce akci „Vítání léta“. Náš spolek se v červnu podílel na organizování obecních hodů. Nárůst akcí, pořádaných rybářským spolkem, souvisel s nárůstem členské základny, která v roce 2010 čítala 53 členů. I když ne všichni členové se na vzpomínaných akcí podíleli, přesto se nárůst členské základny při nich projevil pozitivně. V roce 2011 vzrostla členská základna na 62 členů a mimo každoročně se opakujících akcí přibyla další a tou bylo 28. května kácení máje. Akce probíhala tak, jak ji známe z dnešní doby a podílely se na ni všechny spolky v obci. Průvod s vláčkem, tehdy ještě vypůjčeným, a s krojovaným doprovodem Hanáckého Prosénku se za zpěvu a veselí pomalu přesunul do Obecní zahrady, kde bylo uspořádáno kulturní vystoupení. Rybáři předvedli humornou scénku a Hanáci zase zatančili a zazpívali. Potom byla májka pokácena. Pro úspěch s půjčeným vláčkem, jel zásluhou Luboše Lajtocha a pomocníků příští rok již náš obecní vláček Proseňáček.
V roce 2012 byly se souhlasem představitelů obce bývalé mokřady mezi rybníky Panský a Rýnský upraveny na chovný rybník. Ten byl opatřen násadou a na jeho břeh byla postavena plechová bouda na úschovu krmení pro ryby a různé rybářské pomůcky a náčiní. První výlov tohoto chovného rybníka proběhl 2. listopadu roku 2013 a stal se senzací jednak pro rybáře samotné, tak i pro přihlížející z řad občanů naší obce i okolí. Pro všechny zúčastněné bylo připraveno občerstvení a samozřejmě se k jídlu připravovaly i ryby. Vylovené ryby se z části prodaly, z části byly přemístěny do Rýnského rybníka. Ukázalo se, že tímto způsobem si rybáři mohou ryby chovat sami a nemusí proto tolik investovat do nákupu násady. Podobné akce pořádali prosenští rybáři také v minulosti, hlavně v období První republiky, a nazývali je Rybářskými výlety.
V roce 2013 se, mimo akcí, jež se opakovaly každý rok, v Prosenicích konaly „Hry bez hranic“. Tato zábavná akce, konaná pod záštitou MAS Moravská brána a mikroregionu Pobečví, se střídavě konala v různých okolních obcích v ročních periodách a v tomto roce padl los na Prosenice. Jednalo se o velkolepou akci za účasti 14 obcí a probíhala 8. června v Obecním parku a jeho okolí. Pořadatelsky se ní podílely všechny obecní spolky, ale také mnoho dobrovolníků z řad občanů. Jednotlivé disciplíny musely mít své průvodce a rozhodčí. Rybáři organizovali náročnou, ale velmi zajímavou disciplínu – orientační běh do Hroušoví k rybníkům, s přepravu na lodičkách na ostrov a zpět. Dále rybáři zabezpečovali občerstvení a nakrmit přes 200 strávníků nebyla legrace. Akce dopadla velmi zdařile, počasí bylo pěkné, nálada výborná, účastníci i pořadatelé spokojeni. Pro rybáře to byla akce dosti náročná, ale nakonec i díky zajišťování občerstvení finančně zajímavá.
V roce 2014 se 31. ledna konala v jednacím sále obecního úřadu Výroční členská schůze, za účasti 45 členů spolku, z celkového počtu 63 členů. Proběhly zde doplňující volby. Místo odstupujícího dosavadního předsedy spolku Vítězslava Rédra, byl do této funkce zvolen Miroslav Mikula. V revizní komisi bylo třeba místo Miroslava Mikuly doplnit třetího člena. Tím byl zvolen Stanislav Krejčí. Zbytek výboru zůstal beze změn.
Aby bylo učiněno za dost nové legislativě, vyřídil si spolek 9. května 2014 živnostenské oprávnění na: 1) Výrobu, obchod a prodej, 2) Hostinskou činnost, 3) Prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin. 14. května 2014 jsme také obdrželi od Magistrátu města Přerova – Odboru evidenčních správních služeb a obecního živnostenského úřadu „Rozhodnutí o udělení koncese na prodej kvasného lihu, konzumního lihu a lihovin“. Tyto záležitosti bylo potřebné vyřídit, abychom mohli bez komplikací pořádat naše společenské akce.
V červenci 2014 uběhla desetiletá lhůta od kolaudace rybníků v Hroušoví. Nastala tedy příležitost, aby proseničtí rybáři rozšířili svůj revír. Podali tedy žádost majiteli lokality, obci Prosenice, o její pronájem. Představitelé obce rozhodli, že Rybářskému spolku Prosenice za určitých podmínek majetek obce pronajme. 19. září 2014 byla podaná žádost na Krajský úřad o rozšíření stávajícího revíru „Rybník Rýnský“ o další vodní plochy „Rybníky v Hroušoví“. Žádost byla 22. září změněna na žádost o samostatný revír „Rybníky v Hroušoví“. Dne 31. října 2014 vydal Krajský úřad Olomouckého kraje – Odbor životního prostředí a zemědělství „Rozhodnutí“, v němž vyhlásil rybářský revír „Rybníky v Hroušoví“ pod pořadovým číslem 266 a povolil výkon rybářského práva po dobu 10 let. V roce 2015 schválil Vodoprávní úřad Magistrátu města Přerova Manipulační řád Vodní nádrže Hroušoví. Tím byly splněny všechny administrativní záležitosti a rybáři mohli vyrazit k nové vodě. Na základě zkušeností, získaných již při hospodaření na Rýnském rybníku, byly první rybářské kroky, konané na nové vodě, snadnější. Nový revír byl rozdělen na chovnou část = horní rybník s režimem „Chyť a pusť“ a lovnou část = spodní rybník, určený ke sportovnímu rybolovu. Nový revír má své osobité kouzlo, rybníky jsou ukryté v zeleni vzrostlých stromů a keřů, má romantický nádech. Trochu protiklad oproti rybníku Rýnský, který je podstatně větší a otevřenější. Naši rybáři si tedy mohou vybrat, v jakém prostředí si zaloví.
Nový revír byl zarybněn, ale stejně nebylo jasné, jaká rybí osádka se pod hladinou skrývá. Přes rybníky se totiž, za desetileté období od jejich vzniku, dvakrát přehnaly vzedmuté vody rozvodněné řeky Bečvy a ty sem mohly přinést neznámé rybí obyvatele. Také z tohoto důvodu, zjistit jaká ryba zde přebývá, proběhl na horním rybníku v listopadu 2014 výlov. Naši rybáři si opět po roce vyzkoušeli toto řemeslo na jiné vodě. Akce opět přilákala mnoho zvědavců a zájemců o nákup ryb a bylo o ně stran občerstvení tradičně dobře postaráno.
Chovné rybníky jsou tedy dva, čímž se snižuje potřeba nákupu násady a šetří se spolkové finance. Koncem roku 2015 se zakoupila plechová bouda a na jaře 2016 byla instalována u chovného rybníka v Hroušoví. Slouží pro uložení krmiva pro ryby, nářadí a ostatních rybářských pomůcek.
V roce 2015 obec za výhodných podmínek nakoupila lomový kámen z Podhůry a za vydatné pomoci rybářů byly zpevněny břehy na rybníku Rýnský.
Rybáři také svépomocně vydláždili prostory kolem dřevěného srubu u rybníka Rýnský a tím vytvořili zpevněné plochy pro posezení návštěvníků. 7. listopadu se konal výlov na chovném rybníku u Rýnského. Akce byla dobře připravena, žel počasí jejímu průběhu tentokrát nepřálo, pršelo. Přesto výlov splnil svůj účel, neprodané ryby se rozvážely tentokrát již do tří rybníků – Rýnského a v Hroušoví do spodního i horního.
Dne 5. února 2016 se v jednacím sále obecního úřadu konala výroční členská schůze Rybářského spolku Prosenice. Zúčastnilo se jí 42 členů, z celkového počtu 60 členů. Vydáním nového Občanského zákoníku vznikla povinnost, aby se občanská sdružení přeorganizovala na spolkový systém. Tato schůze musela všechny potřebné náležitosti připravit. Proto byly zvoleny nové orgány spolku: sedmičlenný výbor ve složení – předseda Miroslav Mikula, členové Lubomír Lajtoch, Martin Zmeškal, Josef Sehnal, Marek Skopal, Martin Kretek a Josef Vytrhlík. Dále byla zvolena kontrolní komise ve složení – vedoucí Stanislav Krejčí, členové Martin Kořínek a Pavel Šubrt. Schváleny byly také nové stanovy spolku, jednací řád a volební řád. Po vyplnění všech formulářů, podpisových vzorů a různých prohlášení, které tvořily přílohovou část žádosti o zápis do spolkového rejstříku, byly tyto náležitosti zaslány Krajskému soudu v Olomouci. Registrace proběhla a název spolku je „Rybářský spolek Prosenice“.
V roce 2016 rybáři mimo společenských akcí, které pořádáme každoročně: Rybářský ples, Kácení máje, Obecní hody, Vítání léta, Loučení s prázdninami, uskutečnili 5. listopadu výlov na chovném rybníku v Hroušoví. Akce byla velmi úspěšná, jak po stránce společenské, tak i finanční. V tomto roce byly na dřevěném srubu u rybníka Rýnský zhotoveny okapy se svody až do přítokového potoka. Do finále byl také dotažen projekt osvětlení přístupové cesty k Rýnskému rybníku. Rok byl tak jako každoročně zakončen silvestrovským setkáním u Rýnského rybníka.
Rok 2017 je rokem desátého výročí vzniku nového Rybářského spolku Prosenice. Za dobu své působnosti se stal významným a nejpočetnějším spolkem v obci. Obohacuje kulturní a společenský život v Prosenicích pořádáním dnes již tradičních akcí. Na svých rybářských revírech se spolek naučil hospodařit a provádět rybářské právo. Svým členům spolek poskytuje výjimečnou možnost sportovního rybaření.
Do dalších let nezbývá, než popřát „ Petru zdar “. Autor článku : Josef Sehnal
Další historické události |
|
